Artist: Barbora Šemberová
Nominace od: Jan Kubíček
Téma: lidové pohádky

Anotace:

V září 2021 jsem diplomovala n AVU v ateliéru Malby u Josefa Bolfa, Jakuba Hoška a Nik Timkové. Před AVU jsem studovala bakaláře Ilustrace a knižní vazbu na FDU Ladislava Sutnara v Plzni. 

V poslední době čerpám hlavně z lidových pohádek. Tento můj zájem navázal na předešlá témata týkající se tradic a rituálu (zejména svatebních/přechodových), které lidé dodnes vykonávají, mnohdy se však ztrácí jejich původní význam (někdy vytváří nový). Svatební rituály jsou spojené s lidskými životními cíli a představou ideální cesty životem. Lidové pohádky jsou příběhy které, si lidé vymýšleli pro zabavení při dlouhých temných večerech a draní peří. Zrcadlí se v nich lidské touhy a povaha lidí. Nesou skryté poselství – připravují posluchače na krizové životní. V protikladu k současnému přehlcení audiovizuálním materiálem, který všudypřítomně zahrnuje naši existenci stále novými obrazy a narativy, nemají lidové pohádky pevně určený děj, podobu ani prostředí. Po generace byly předávány ústně, tudíž existují v mnoha verzích a mění se v závislosti na posluchači i vypravěči. Příběhy mají většinou šťastný konec a nesou s sebou nějaké moudro, při čemž dobro vítězí nad zlem. Toto poselství je ale často z dnešního pohledu složité rozpoznat. Způsob, jakým se šťastného konce a vítězství hlavního kladného hrdiny dosáhne je často krutý, násilný, nebo vychytralý. Zajímají mě právě tyto okamžiky, skrze které dobro vítězí, ale pohádky tak jak je známe z filmového zpracování je takto surově nezobrazují. 

Znázorňuji spíše atmosféru a určitý pocit dobrodružství, namísto ilustrování děje. Tvořím velkoformátové kresby suchým a olejovým pastelem, olejomalby, dřevěné objekty, které jsou významově provázány a tvoří tak prostředí lidových a fantasy příběhů.

Používám různá poměrně klasická média a střídám i způsoby práce. Některé kresby jsou spíše intuitivní, soustředím se na kresbu jako proces, jde o činnost zpomalení sama sebe. Jindy obrazům předcházejí skici a je pro mě důležité aby měly určitý obsah. Objekty tvořím ze dřeva, které najdu ve stodole chalupy po mé babičce.

Jde mi asi zejména o únik z reality, který se snažím zprostředkovat skrze barevné světy, kde se prolínají abstraktní plochy s konkrétními motivy, ty odkazují na příběhy a činnosti lidí. Nejde o narativní příběhy, motivy by měli na nějakou chvíli diváka zaměstnat snahou o jejich vysvětlení. Výsledek nemusí být pro každého stejný a v tom je to určitým způsobem osvobozující.

Minulý rok jsem měla samostatnou výstavu Křehké věci v Brně v galerii OFF/FORMÁT, Výstavu kurátoroval Ondřej balade (nyní studuje na pražské umprum), byla to skvělá spolupráce a dostala jsem možnost kreslit na podlahu přímo v prostoru galerie.